Můj příběh

Bojovné začátky jedné manikérky

Dnes jsem si svou vlastní paní. Mám své nehtové studio. Dělám práci, která mě baví, naplňuje a živí. Nemusím se zaměstnavatele prosit o dovolenou – dovolím si ji sama. Za svou práci dostanu vždy zaplaceno.

I mé ruce jsou stále hezky upravené. Nehty mám stále pěkné, podle své představy. Mám jistotu, že jsou zdravé, bez plísně či jiného poškození, protože vím, co používám a jak důsledně si je sama upravím či vymodeluji.

Ale dříve tomu tak nebylo.

Vlastní nehty jsem měla velmi měkké, často se mi zatrhly, a protože jsem u sebe nenosila pilníček, abych si zatržený nehet upravila, vyřešila jsem to po svém. Zuby, nehty jsem se snažila zatržený nehet odstranit. Často až do krve. Někdy jsem si ani neuvědomila co dělám, bylo to tak automatické. Znáte to?

Nejdříve jsem pracovala v jedné úklidové firmě a tam až tolik nevadilo, že mé ruce nevypadali hezky. Po nějaké době jsem ale začala pracovat pro reklamní společnost, kde jsem byla denně ve styku s podnikateli významných firem.

Jednou mi má nadřízená Alice řekla ,,Ivanko, udělej si něco s těmi nehty“.

Tolik jsem se snažila! Každé ráno jsem si nehty odlakovala, upravila a zase nalakovala. Stejně to nebylo nic platné.

No měla pravdu. Její nehty byly tak hezké a pevné. Měla na nich bílé okraje. Nebyly ani moc dlouhé. Prostě krásně upravené a přirozené. To se mi moc líbilo.

Neměla jsem ráda takové ty dlouhé, hodně silné a barevně přezdobené nehty, na kterých bylo vidět, že jsou umělé.

Nakonec jsem se Alice zeptala, co na nehtech má, že vypadají tak přirozeně. Řekla mi, že to jsou její nehty a jen potažené gelem.

Ano, to bylo ono. To bych taky chtěla. Mít pořád hezké ruce, bez toho, abych se s nimi musela každý den tak trápit.

Pár dní na to jsem měla schůzku s majitelkou nehtového studia a u té příležitosti jsem si od ní nechala udělat nové, krásné, gelem potažené nehty zdobené bílou francií. Odcházela jsem nadšená! Byli nádherné!

Bohužel mé nadšení vydrželo jen pár dní.

Nehty se mi velmi často odlamovali. Stačilo o něco ťuknout a kousek byl pryč. Musela jsem jezdit velmi často na opravy. S každým odlomeným nehtem 15 km tam a 15 zpátky.  Byla jsem velmi zklamaná. S tímto jsem tedy nepočítala.

Našla jsem si jinou manikérku, tentokrát v místě bydliště, tudíž by případné opravy nemusely být až takový problém a mohla by mě vzít hned.

Ale takhle to taky nefunguje. Nová manikérka měla samozřejmě naobjednané lidi a mě mohla brát pouze v čase, kdy to šlo. Ale ne tak, jak jsem já potřebovala. Což je pochopitelné.

Navíc mi při uraženém nehtu začala lepit ty umělohmotné tipy (nehty), které já původně vůbec nechtěla.

Do toho při každém dalším doplnění začaly nehty nabírat na objemu a z mých jemných, něžných nehtů, začali růst tlusté klofáky, jak jsem je později začala nazývat.

Do toho se čím dál častěji ulamovaly. Už jsem se začala smiřovat s tím, že to tak je, že to k tomu patří, protože s nimi neumím zacházet, ale nadšení z upravených nehtů mizelo čím dál tím víc.

 

Začínala jsem z nich být spíše nešťastná než nadšená a říkala jsem si, že bych si je snad udělala lépe sama, kdyby mě to někdo naučil. Vyvrcholilo to tím, že mi nechala pod nově nalepených tipem podfouklé místo a byla vidět taková divná mapička na nehtu.

když jsem jí upozornila na všelijak zbarvený můj vlastní nehet (tehdy jsem ještě nevěděla, že jde o začínající plíseň) odvětila, že to nevadí, že to prý odroste.

No to byla poslední kapka. Copak to nejde udělat tak, aby mi ty nehty drželi?? Aby se neodlamovali, nepodfukovali a zkrátka aby naplnili mé očekávání??? 

Svěřila jsem se s tím vším kamarádce, a ta mi vnukla nápad naučit se dělat nehty a začít se tím i živit. Řekla, že by mě mohla zaměstnat, kdybych měla akreditaci.

Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna tohle by bylo TO pravé pro mě. Ta práce s velkým P. Nejen, že bych měla vlastní krásné nehty, přesně podle svých představ, ale navíc bych se tím mohla i živit!

Našla jsem jeden kurz, který měl úplně náhodou poslední volné místo a navíc v čase, kdy jsem mohla. Skvělé. Přihlásila jsem se, zaplatila zálohu a začala navštěvovat kurz. Ta práce se mi moc líbila.

Zase překážky?? To né!

Řekla jsem kamarádce o kurzu a předpokládala jsem, že mi ho tedy zafinancuje a zaměstná mě ve svém obchodě. Jenže ona na to neměla připravené peníze a tak jsem si musela poradit sama.

Tou dobou jsme v rodině otáčeli opravdu každou korunu. Nechtěla jsem jím o kurzu nic říkat. Sama jsem si nebyla jistá, jak to se mnou dopadne, natož ještě ujišťovat ostatní. Tak co teď? Kurz rozjetý. Peníze na dokončení žádné. Zaměstnání manikérky v nedohlednu.

Musela jsem se rozhodnout. Povím Vám, že jsem měla hodně, hodně velký strach! Musela jsem sehnat peníze na kurz, peníze do začátku podnikání na vybavení, materiál atd. Budu v tom dobrá? Co když ke mně ale nebude nikdo chodit? Kde seženu zákaznice? Jak se o mě dozvědí?

Byla to pro mě obrovská výzva. Musela jsem se rozhodnout. Měla jsem takový strach. Chodila jsem po zahradě a přemýšlela. Z hlavy se mi určitě až kouřilo. Nechtěla jsem to vzdát.

Bože můj jak se mám rozhodnout?? V tu chvíli ke mně přišla otázka.  A kdyby ses nebála, jak by ses rozhodla? A bylo to naprosto jasné.

Nechtěla jsem, aby můj strach ovlivňoval můj život. Robert Kyiosaki jednou napsal: ,, Když máš cíl a víš co chceš, peníze si k tobě cestu najdou“.

A tak jsem udělala jedno obrovské, životní rozhodnutí. Jdu do toho. Zvládnu to.

Na kurzu jsem tehdy popravdě řekla, jak to se mnou je. Že bych moc chtěla pokračovat, ale momentálně nemám dostatek peněz, abych mohla kurz doplatit. Jako zázrakem jsem i tak směla kurz dokončit a zaplatit ho později.

Zanedlouho přišla příležitost a já sehnala 20.000Kč na kurz, materiál a i nějaké potřebné vybavení.

Po tom jsem se ucházela o místo manikérky v jednom Čelákovickém studiu. Potřebovala jsem praxi a tady se klientky točily jedna za druhou. I když jsem tam nakonec jen zaskakovala, nevadilo mi to. Možná jsem i více projela, než si vydělala, ale mohla jsem trénovat!

Vytvořila jsem si vlastní webové stránky, pustila je do světa a když se mi skrz ně ozvala první zákaznice, srdce se mi rozbušilo. Ono to funguje! Sehnala jsem si garantku, otevřela živnost.

Nebyla to jednoduchá cesta. Stálo to opravdové úsilí a překonání opravu nelehkých překážek. Profesionálkou jsem se nestala hned. Byl to proces. Moc mi tenkrát pomohly mé kamarádky, mé první zákaznice, na kterých jsem mohla trénovat. Vždycky mi velmi šlo o kvalitu, a právě díky kvalitně odvedené práci, jsem dnes tam kde jsem.

DNES JSEM SVOU VLASTNÍ PANÍ. Nehtové studio jsem i otevřela ve svém domě. Jsem naprosto svobodná. Šťastná.

A pro tohle všechno jsem se rozhodla sdílet svůj příběh s vámi. Protože když jsem to dokázala já, tak to může dokázat každá z vás.

Dělám osobní kurzy modeláže nehtů pro vlastní využití, a tvořím  e-book : Krásné nehty pro nehtařky pro ty, které nemohou přijet a přesto by se chtěly naučit tvořit gelové nehty sobě či svým kamarádkám v té nejvyšší možné kvalitě.